Tuzemští provozovatelé telekomunikačních licencí dostali loni od státu mimořádně cenný dárek. Od 1. července 2000 účinný nový zákon o telekomunikacích č. 151/2000 Sb. jim umožňuje si bez většího rizika postavit vysílač na libovolném místě i proti vůli stavebního úřadu. Odstranění takto "načerno" postavených stožárů je totiž podle stavebního zákona nemožné. Tento zajímavý průlom do koncepce stavebního práva plně potvrzují čerstvé zkušenosti ze šumavského podhůří.

Na první pohled nenápadný druhý odstavec § 90 zákona č. 151/2000 Sb. mimo jiné definuje "opěrný bod nadzemního telekomunikačního vedení a zařízení" jako "konstrukci nesoucí nebo podpírající vodiče nebo kabely nebo anténní systémy nadzemního telekomunikačního vedení a zařízení (stožár, střešník, zadní konzola, nosič anténních systémů)". Opěrným bodem je tedy podle právě citované definice i typický, několik desítek metrů vysoký stožár vysílače sítě mobilních telefonů, často vyšší než průměrný panelový dům. Samo o sobě by takové ustanovení bylo bezvýznamné. Většině zákonodárců však zjevně unikl jeho vztah ke stavebnímu zákonu, v jehož kontextu získává charakter vpravdě výbušný.

Podle § 56 písm. b stavebního zákona v platném znění se totiž u nadzemních vedení telekomunikační sítě včetně opěrných bodů nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení. Z režimu územního řízení však tyto stavby vyčleněny nejsou. Vzniká tak zvláštní situace, kdy na územní řízení nenavazuje nejen řízení stavební, ale ani žádné jiné (např. před orgánem báňské správy); územní řízení je zde posledním stupněm, předcházejícím zahájení stavby. Tak by tomu alespoň podle nového zákona být mělo. Zjednodušení povolovacího procesu úplným vypuštěním stavebního řízení však není tím hlavním, z čeho se mohou především mobilní operátoři (Eurotel, Radiomobil/Paegas a Český mobil/Oskar) radovat.

Stavební úřad totiž ani při nejlepší vůli nemůže nařídit odstranění "stožáru nesoucího anténní systémy", pokud byla taková stavba postavena bez zmíněného územního rozhodnutí či v rozporu s ním, tedy "načerno". § 88 stavebního zákona stanoví, že "stavební úřad nařídí vlastníku stavby nebo zařízení odstranění stavby nebo zařízení postavené bez stavebního povolení nebo v rozporu s ním". S chybějícím či nerespektovaným územním rozhodnutím zákonodárce nepočítal. Za takto provedenou stavbu lze stavebníkovi pouze uložit (jde-li o právnickou osobu) pokutu od 200 000 Kč do 500 000 Kč, rozhodnout o jejím odstranění však nepochybně možné není. Vysílače a jejich majitelé tak získali postavení vpravdě výjimečné. Režim odstranění nepovolené stavby se totiž jinak vztahuje na téměř všechny stavby, oplocením pozemku počínaje a dálnicí konče. Získané výhody pak začaly některé telekomunikační firmy využívat prakticky okamžitě.

V první polovině roku 2000 začal svojí síť budovat třetí tuzemský mobilní operátor, společnost Český mobil, užívající obchodního jména Oskar. Svůj slib vybudovat síť co nejrychleji vzala firma vážně: společnost Ericsson totiž pro ni na Šumavě a v Pošumaví postavila nejméně osm nových vysílačů, aniž by se zdržovala získáváním potřebných povolení. Místní stavební úřady (např. městské úřady ve Vimperku a Českém Krumlově) Oskarovo úsilí "ocenily" zahájením řízení o správním deliktu a o odstranění nepovolené stavby. Ve svém dopise ze dne 22. 2. 2001 však vedoucí odboru výstavby a ÚP městského úřadu ve Vimperku uvádí: "Na stavbu nebylo vydáno územní rozhodnutí ani stavební povolení. Řízení vedené dle § 88 stavebního zákona o odstranění stavby bylo na základě platnosti nového telekomunikačního zákona zastaveno." Účinek uložené pokuty v řádu stovek tisíc korun je pak vzhledem k miliardovým obratům postižené firmy prakticky nulový.

Jednoduchým vyplněním této mezery v zákoně by bylo rozšířit institut odstranění nepovolené stavby i na stavby bez platného územního rozhodnutí nebo prováděné v rozporu s ním. Mimoto by bylo vhodné vyjmout "stožáry nesoucí anténní systémy" z definice opěrných bodů telekomunikačního vedení a jejich povolování opětovně rozšířit o obligatorní stavební řízení. Za optimální bych pak považoval kombinaci obou nastíněných návrhů.

Nalezení vhodné "záplaty", která by zmíněnou mezeru mohla zacelit, však samo o sobě rychlou nápravu věci nezajistí. Pokud se věci neujme některý ze subjektů se zákonodárnou iniciativou a neprosadí její urychlené schválení, můžeme se časem dočkat elegantního, leč nelegálního vysílače třeba na Řípu či na Petříně.

Jan Rovenský

Autor je studentem PrF ZČU a mluvčím Dětí Země - Plzeň.

Článek byl zveřejněn redakcí JURISTIC v rámci spolupráce s EPS.